Spisovatelé do knihoven 2019/2020 - Jonáš Zbořil

Spisovatelé do knihoven 2019/2020 - Jonáš Zbořil

Zahajovací beseda s autorským čtením třetího ročníku projektu Spisovatelé do knihoven, jehož je veselská knihovna součástí jako jediná z jižních Čech.

SPISOVATELÉ DO KNIHOVEN 2019 – 2020 – JONÁŠ ZBOŘIL

Zahajovací beseda s autorským čtením třetího ročníku projektu Spisovatelé do knihoven, jehož je veselská knihovna součástí jako jediná z jižních Čech.

Městská knihovna Veselí n. L. od 18:30 hodin, vstupné: dobrovolné.

Jonáš Zbořil je český básník, rozhlasový redaktor a hudebník. Narodil se roku 1988, vystudoval češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působí na Radiu Wave jako redaktor a také moderátor pořadů Startér a Liberatura. Poezii poprvé publikoval v roce 2007, jeho básnický debut Podolí vydalo v roce 2013 nakladatelství Host, později získalo nominace na Cenu Jiřího Ortena nebo Magnesii Literu. V současnosti připravuje svou druhou básnickou knihu s pracovním názvem Nová divočina. Hraje v kapele Sundays on Clarendon Road.

1. Jste básník, rozhlasový redaktor a hudebník. Čím se cítíte být víc? Co Vám jednotlivé profese dávají, a nebo naopak berou?

- Můj spolužák z gymnázia se mi odjakživa smál: Proč máš tolik koníčků? Vyber si jednu věc a dělej to pořádně! Dneska je z něj bohatý zubař, který rád běhá. Já hrál na ságo, psal básničky, chodil na dramaťák a měl čtyřky z biologie. A dneska nic pořádně neumím. Stejně v tom ale vidím syntézu. Na Radiu Wave se zabývám vším, co jsem na gymplu měl jako koníčky. Jsem tu ve styku s hudbou, s moderováním, se psaním textů, s tvořením.

Občas mám sám samozřejmě starost, jestli bych neměl být “jen jedno”, že nic nedělám pořádně. To když se mi něco nepovede. Když je všechno v pohodě, jsem prostě to, co právě dělám: píšu básně, skládám songy, vyrábím nějakou rozhlasovou reportáž. Navzájem se ty identity nevylučují, spíš si pomáhají. Psaní mi umožňuje být jako hudebník v kapele nekompromisní a pomáhá mi to nepsat bezobsažné cajdáky. Snad. Hudba mě zase učí psát dynamicky, aby to nebyla nuda, aby se u toho dalo “tančit”. Snad. A práce v rozhlase mi pomáhá pořád nabírat inspiraci, neusnout.

2. Za svůj básnický debut Podolí jste byl nominován na Cenu Jiřího Ortena, kritika tehdy charakterizovala a hodnotila Vaše dílo takto: „Zbořilova poezie je čtenářsky velice přívětivá, přehledná. Jeho básně málokdy přesahují stránku a verše řádek. Verše se vyznačují málomluvností a střídmostí … Autor se ve svých verších rozplývá nad drobnými, zdánlivě banálními zázraky světa, … Zbořilův debut Podolí je kniha velice kultivovaná, dílo citlivého, sečtělého a schopného autora. …“ Toto hodnocení Vás jistě potěšilo, jak byste svou poezii charakterizoval Vy sám? Co jsou pro Vás osobně „banální zázraky světa“?

- Je pravda, že o zázracích světa píšu pořád. O věcech, nad kterými se pozastavuju, podivuju. Přitom jsou často přímo přede mnou. Dřív to byly poznání o mé vlastní matce, dneska je to o celém světě a hodně se to týká přírody. Prostě toho, že na jedné planetě spolu žijí lidi, ale také rybenky, které jim lezou ve spárách kachliček v koupelně. Všechno je to život na bázi uhlovodíku. Zázrak je ale dost divné slovo. Myslim, že to jsou spíš takové aha momenty. Jaktože jsem si toho nevšiml dřív? To je asi věta, která dost vystihuje mou poezii. Třeba že okolo mě je gravitace. Já na ni zapomněl, ale moje roční dcera ji už hodinu podrobuje důkladnému průzkumu a pořád dokola pouští propisku na parkety.

3. Připravujete k vydání novou básnickou sbírku, která má mít název Nová divočina. Proč název Nová divočina a jaká témata se zde budou, kromě vědy, objevovat?

- Nová divočina je termín, který označuje území, kde dříve vládl člověk, ale pak si ho zpátky zabrala příroda. Taková místa najdete i ve městech. U železničních náspů, v korytech struzek, pod dálničními nadjezdy. Jak už jsem naznačil, jedno z témat té knihy je vztah člověka a přírody a naopak. Přemýšlí se v ní taky nad tím, co příroda udělá, až tu nebudou lidi.

Taky se tu sem tam cestuje do vesmíru, na různá odlehlá místa na Zemi, nebo se prostě jenom zůstává v pokoji s malým dítětem, s dcerou, která vznik rukopisu dost ovlivnila. Asi to nejlépe vystihuje ta fascinace světem, kterou mám asi odjakživa, jen se teď rozšířila víc do světa, víc se zakládá na novinových článcích, na vědeckých objevech… nebo na úplně základních věcech. Jak jsem říkal. Fascinace tím, že existuje život, že je zrovna na téhle planetě, že je založen na nějaké chemické bázi. A že se v něm poslední dobou nějak přeskupují síly a že by to život mohlo dost poškodit. A taky je tam dost nadsázky. Přes své veliké téma to myslím fakt není závažná kniha. Moje žena říká, že je prý vtipná.

4. Ve vysílání Českého rozhlasu jste zmínil, že nerad své básně čtete sám, že jste radši, když je čte někdo jiný. Jsme tedy rádi, že jste se stal součástí třetího ročníku projektu Spisovatelé do knihoven, protože autorským čtením se zde nevyhnete ????, pozvěte prosím případné zájemce na Vaši besedu a na celý projekt Spisovatelé do knihoven.

- To jste mi dala těžký úkol. Nevím, jestli dokážu přesvědčit ještě někoho dalšího…. Dočetli jste až sem? Ale pořád váháte, jestli přijít? Tak to už vás asi nenalákám. Jestli vás nezajímá gravitace, ohyb prostoročasu rybenky nebo strasti chlapa na rodičáku, tak běžte někam na pivo. Ale můžem si dát i spolu.

Celý projekt Spisovatelů v knihovnách je každopádně skvělý, já osobně bych určitě šel na Jana Škroba nebo Aleše Palána, který mě loni uchvátil svou knihou Raději zešílet v divočině o samotářích žijících na Šumavě.

Jonáše Zbořila se ptala Michaela Jindová, KD Veselí n. L.

Délka akce: 120 minut
Rok výroby: 2019
Datum lokální premiéry: 26. září 2019

Galerie

Informace o akci a jejím konání