Spisovatelé do knihoven - Aleš Palán - přeloženo!

Spisovatelé do knihoven - Aleš Palán - přeloženo!

Z důvodu nouzového stavu v České republice se tato akce přesouvá na podzim 2020.

Z důvodu nouzového stavu v České republice se tato akce přesouvá na podzim 2020.

SPISOVATELÉ DO KNIHOVEN – ALEŠ PALÁN

Další autorské čtení s besedou v rámci projektu Spisovatelé do knihoven.

Městská knihovna od 18:30 hodin, vstupné: dobrovolné.

Rozhovor s Alešem Palánem

Novinář, publicista a spisovatel. Narozen 1965. Je jedním ze signatářů Charty 77. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …). Vedl kurzy tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého a Vysoké škole kreativní komunikace. Za knihu rozhovorů Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) a byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016) toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů: Kdo chodí tmami (2004) dostal výroční cenu Českého literárního fondu. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině (2018) byly v anketě Lidových novin vyhlášeny Knihou roku. V roce 2019 mu vyšel nový román Miss exitus. Od února 2018 do března 2019 byl ředitelem nakladatelství Kalich. Nyní je na volné noze.

„DĚLÁM ROZHOVORY, ABYCH SÁM POCHOPIL“,

říká spisovatel, novinář a publicista, držitel ceny Magnesia Litera za publicistiku (2017) Aleš Palán, se kterým se budete moci v rámci projektu Spisovatelé do knihoven setkat v úterý 17. března od 18:30 hodin ve veselské knihovně.

Novinář, publicista a spisovatel. Narozen roku 1965. Je jedním ze signatářů Charty 77. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …). Vedl kurzy tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého a Vysoké škole kreativní komunikace. Za knihu rozhovorů Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016) toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů: Kdo chodí tmami (2004) dostal výroční cenu Českého literárního fondu. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině (2018) byly v anketě Lidových novin vyhlášeny Knihou roku. Následoval titul Jako v nebi, jenže jinak a samotářskou triádu završil v listopadu 2019 Návrat do divočiny. V roce 2019 mu vyšel nový román Miss exitus. Od února 2018 do března 2019 byl ředitelem nakladatelství Kalich. Nyní je na volné noze.

1. Máte rád přírodu, na konci osmdesátých let jste se tři roky toulal po Československu, vzpomínáte na toto období rád? Kdybychom alespoň chvíli žili nomádským, a nebo samotářským způsobem života, naučili bychom se více souznít s přírodou?

- AP - Když jsem se na sklonku bolševika pár let toulal, tak spíš po městech, lépe řečeno na jejich perifériích, než v přírodě. V lese je větší zima než v nejvyšším mezipatře paneláku a taky tam člověk nenajde tolik prázdných lahví, které jsem pak mohl vrátit a koupit si za ně nějaký ten žvanec. Tohle byla v určité době moje cesta, nevím dodnes o nikom, kdo by se v té době v Československu dlouhodobě toulal. A protože to bylo tak subjektivní, netroufnu si ani dnes dávat obecné rady či soudy. Je možné, že někdo přírodu, tedy pobývání v ní, nepotřebuje vůbec. To přitom neznamená, že by to byl méně kvalitní člověk. Já ale jezdil spíš za těmi, kteří v přírodě bydlí. Oni s přírodou opravdu souzní, ale chvíle na to asi nestačila.

2. Jak se změní člověk, který žije více než deset let samotářským způsobem života? Co Vás na samotářích fascinuje? Jsou to „blázni“ nebo moudří a vyrovnaní lidé?

- AP - Já ty lidi před deseti lety neznal, o změnách v jejich osobnosti tedy mluvit nesvedu. Ve svých knihách si povídal s těmi moudrými, vroucími a autentickými. To ale neznamená, že jsem ve skrytu hor a močálů nepotkal i pár těch „bláznů.“ Jejich portréty ale v knihách nemám.

3. Loni začal vznikat dokument o samotářích, jak natáčení pokračuje? A kdy bude film dokončen?

- AP - S natáčením jsme si dali trochu pauzu, mimo jiné i proto, že jeden z respondentů – Mirek Sedláček, fascinující muž, který na své samotě pobýval přes půl století – loni v létě zemřel. Ještě uvidíme, jak dál. Ale někudy určitě ano.

4. V jednom z rozhovorů jste řekl, že Váš dědeček byl několik let v koncentračním táboře, dvojnásobek poté v komunistickém lágru a kdysi Vám řekl, že o odvaze by neměl mluvit nikdo, kdo neprodělal alespoň jeden výslech na gestapu. Kdyby se Váš dědeček, člověk, který prožil tolik hrůz, ocitl v dnešní době, co by na ní asi řekl? A co by řekl dnešním lidem?

- AP - Asi by ho překvapilo, že rodině nevrátili dům v Humpolci na náměstí, který on vlastnil. Ale nezahořkl by. Byl by politicky aktivní a účastnil by se akcí místní farnosti. A krásně by se všemu novému divil, to on uměl skvěle.

5. Je cesta důležitější, než cíl?

- AP - Nejdůležitější je nezůstat v cíli stát. Neustrnout, vydat se na další cestu.

6. Pozvěte případné zájemce na své autorské čtení s besedou do veselské knihovny a i na celý projekt Spisovatelé do knihoven, proč jste se rozhodl být jeho součástí?

- AP - Na autorská čtení jezdím rád, ale nikdy na nich ze svých knih nečtu. Ne, že bych byl přímo negramotný, ale mám dost práce s tím text napsat. Deklamovat ho, udělat to civilně, srozumitelně a s naléhavostí, je úplně jiná disciplína. Já si s lidmi mnohem raději povídám. Snad i proto, že tak často dělám knihy rozhovorů, je pro mě dialog formou setkávání i myšlení. Mám možnost si ujasnit, co jsem to vlastně napsal a co to znamená. Nebo mi to řeknou čtenáři. Bývají to navíc veselá setkání – ve Veselí jistě dvojnásobně. Těším se.

Aleše Palána se ptala Michaela Jindová, KD Veselí n. L.

Délka akce: 90 minut
Rok výroby: 2020
Datum lokální premiéry: 17. březen 2020

Galerie

Informace o akci a jejím konání