Prozaička, literární historička, scenáristka, překladatelka německých děl. Jako dramaturgyně působila při divadle Na Zábradlí, kde spolupracovala s režisérem Petrem Léblem, o němž sepsala monografii Smrt, nebudeš se báti (Host, 2008). Debutovala románem A já pořád kdo to tluče (Petrov, 2005), následovaly Peníze od Hitlera (Host, 2006) či Příspěvek k dějinám radosti (Host, 2014). Je držitelkou řady prestižních literárních ocenění, například Usedomské literární ceny. Je překladatelkou držitelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové.
V roce 2019 ji vyšel román Hodiny z olova inspirovaný pobytem v Číně.
„Psaní je pro mě něco jako dýchání“
„Propátrávám si svět a dobu, která mi byla narozením přidělena,“ říká Radka Denemarková, česká spisovatelka, literární historička, scenáristka, překladatelka německých děl a dramaturgyně. Je jediná česká autorka, která obdržela Magnesiu Literu třikrát – za prózu, za publicistiku a za překladovou knihu. Dosud vydala knihy: Sám sobě nepřítelem, A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera, Smrt nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla, Kobold – Přebytky něhy/Přebytky lidí, Spací vady, MY 2, Příspěvek k dějinám radosti a Hodiny z olova.
S Radkou Denemarkovou se budete mít možnost setkat díky projektu Spisovatelé do knihoven, kdy do Městské knihovny Veselí nad Lužnicí od září 2018 do června 2019 přijíždí vždy jednou měsíčně jeden autor prózy či poezie na besedu s autorským čtením. S posledními třemi autory (Radkou Denemarkovou, Michalem Maršálkem a Irenou Douskovou) pro Vás do Veselska připravujeme rozhovory, v nichž se ještě před setkáním na živo dozvíte o spisovatelích něco bližšího. Tentokrát Vám přinášíme rozhovor s Radkou Denemarkovou, která do Městské knihovny Veselí nad Lužnicí přijede v úterý 9. dubna a beseda začne v 18:30 hodin.
1. Kdy a proč jste začala psát? Kdo byl Vaším vzorem a je někdo ve Vaší rodině či byl někdo z předků také umělecky založený?
Talent si nevybíráte. Psaní si vybralo mě. Svět jsem vždy vnímala přes slova. První povídky jsem napsala ve čtrnácti letech. Vzory se s věkem mění, ale stálicemi zůstávají Virginia Woolfová, Dostojevskij, Kafka...
2. Vaše veleúspěšná kniha Peníze od Hitlera byla přeložena do 13jazyků. Oceněna čtyřmi literárními cenami včetně Magnesie Litery za nejlepší prózu v roce 2007. Švandovo divadlo jí uvádělo jako divadelní hru a v letošním roce má být román zfilmován. Proč jste si zvolila jako téma své knihy německo-židovsko-českou válečnou a poválečnou historii? Čím je Vám tato doba a toto téma blízké? A proč název Peníze od Hitlera?
Píšu vždy o současnosti, i když použiji historické kulisy. Každá kniha je svědectvím doby, ve které vzniká. Svědectvím prostoru, ve kterém žiju a fenoménů, které jsou s jeho okolím spojené. V románech A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera a Kobold jsem si propátrala prostor, kde jsem se narodila a kde žiju, tedy střední Evropu. Zajímalo mě, co ovlivňuje a vytváří naši mentalitu a proč máme ještě tolik tabuizovaných témat. Jde o modelové situace a otázku obětí a viníků. Hlavní hrdinka odmítne odškodnění v 21. století, protože pro ni onen příběh začal za nacismu, jsou to pro ni tedy pomyslně peníze od Hitlera. Víte, co mě děsí? Že knihy, v nichž je esence doby zpracovaná jako modelová situace metaforickým jazykem a expresivně, tedy literárně a stylizovaně, někdy na hraně snesitelnosti, jsou pro tolik čtenářů a čtenářek očistnou katarzí. To jen dokazuje, kolik obětí žije pod viditelným povrchem, na který sami nedosáhnou. Spisovatelka prostě nesmí zahlazovat stopy, nesmí popírat bolest. Čtenář se pak může v příběhu najít. Ponoří se do jazyka, v němž vyčistí utajený životní příběh, ať už jde o historii nebo přítomnost. Je jedno, jestli jde o oběti totalit, antisemitismu, rasismu, křesťanského a islámského fundamentalismu, válek, odsunutých Němců, o dospělé, kteří zažili domácí násilí, o děti nesmyslně odebrané do dětských domovů, o oběti koboldů. Evropa si vleče nedořešená traumata a nálepkování z minulého století. Evropu dlouho spoluurčoval a určuje propletenec minulostí, rezidua křivd, rozdělení sil, kolektivních viníků a kolektivních obětí. V každé době je nebezpečný populismus, i dnes. Populismus je politická pozice, která se přizpůsobí převládajícím emocím, předsudkům, obavám obyvatelstva a využívá je k manipulativnímu získání moci, kdy slibuje snadné a rychlé řešení všech problémů. Dnes opět převládá populismus v mnoha zemích na celém světě, ať v tradičních či novějších demokraciích, což zneužívají demagogové i u nás. Román dokáže ukázat paralely v minulosti a varovat.
3. Začátkem letošního roku byl vydán Váš nejnovější román Hodiny z olova inspirovaný Vaším pobytem v Číně. O tomto svém díle jste sama řekla, že je to Váš životní román a v životě Vás, kromě narození dětí, změnil právě pobyt v Číně. Co je na Číně tak fascinujícího?
Kniha se jmenuje Hodiny z olova, protože každá z postav zažije drama. Román je sice psaný z perspektivy mých zážitků v Číně, ale je o nás. Co nám hrozí, jaké nebezpečí, které si ani nedokážeme představit. Knihu jsem začala psát na jaře 2013. Musela jsem ji napsat, protože jsem pochopila, že žiju v době, kdy se něco podstatného láme a mění a nevím co. Pode mnou tektonické posuny půdy, ale jak se jmenuje to „něco“, co se děje v Číně a co celý svět nepřiznaně obdivuje. V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu a nejhorší z kapitalismu, což funguje hospodářsky, a ještě nemá jméno. Ale co dělá ekonomický pragmatismus s lidskou duší a jak navrátit do jazyka slovo humanismus. Svět novou podobu totalitarismu obdivuje bezmezně a my potřebujeme novou řeč. Odjela jsem do Číny a téma si mě našlo v době, kdy staré vzorce Evropy končí a stabilitu přinášejí nacionalistické státy. Čína se stmeluje a Evropa se trhá. Na slovo solidarita se zapomíná a střídají se cykly běsnění a obnov. Do Číny jsem se vrátila v letech 2015 a 2016, kdy jsem se ještě vrátit mohla a kdy jsem se spřátelila s lidmi kolem disidentského sborníku DanDu šéfredaktora Xu Zhiuyuan, kteří navazují na práci Václava Havla v daleko těžších podmínkách. Hluboce jsem se před nimi styděla, protože i politici mé země tvrdili, že brutální Čína je stabilizovaná a harmonická společnost. Jako bych bruslila a slyšela, jak mi pod nohama led praská a kry v dáli sténají a starý cyklus končí a svět se točí ve vířivce cenzury a autocenzury. Měl to být svébytný cestopis duše Evropy a duše části Asie mojí doby. Čína je nejasný a nesdělitelný sen. Čína je hluboce existenciální a osobní zkušenost a píšu o otázkách, kterým se nikdo nevyhne, a o hrůzách s nadějí, že obrysy hrůz vyburcují vůli jim čelit. Měla jsem po celá ta léta pocit, že nepíšu román, ale stavím katedrálu. Ptala jsem se, čeho jsem tu svědkem a o jaký druh manipulací se dnes jedná, aby byl román jak konkrétním realismem, tak vylouhovanou abstrakcí, aby měl jako čínské písmo výrazně symbolický charakter. Osudy Evropanů, které sleduji v Číně, jsou osudy Evropy. Román je o krizi středního věku a syndromu vyhoření několika lidí a několika zemí.
4. Získala jste 23 různých ocenění za literaturu u nás i v zahraničí, jako jediná česká autorka jste získala 3 Magnesie Litery a Vaše díla byla dosud přeložena do 19jazyků. Je ještě něco, čeho byste jako spisovatelka chtěla dosáhnout?
Chci stihnout zpracovat v románové podobě témata, která nosím v hlavě. Nikdy nevíme, kolik nám zbývá času.
S Radkou Denemarkovou připravila Michaela Jindová, Kulturní dům Veselí nad Lužnicí
Délka akce: 90 minut
Rok výroby: 2019
Datum lokální premiéry: 9. duben 2019
