Spisovatelé do knihoven - Pavla Horáková

Spisovatelé do knihoven - Pavla Horáková

Další autorské čtení s besedou v rámci projektu Spisovatelé do knihoven.

SPISOVATELÉ DO KNIHOVEN – PAVLA HORÁKOVÁ

Spisovatelka, překladatelka, publicistka a rozhlasová redaktorka. Držitelka ceny Magnesia Litera za prózu (2019).

Městská knihovna od 18:30 hodin, vstupné: dobrovolné.

Pavla Horáková se narodila v roce 1974 v Plzni. Část dospívání prožila v Bělehradě, proto vystudovala překladatelství, tlumočnictví a serbistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1997 překládá ze srbštiny a angličtiny. V roce 2001 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů za překlad knihy Tamy Janowitzové Otroci New Yorku. Pracovala jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu a pro stanici Vltava spoluvytvářela seriál Polní pošta založený na korespondenci a pamětech českých vojáků bojujících v první světové válce. Od roku 2004 působí jako překladatelka ve Festivalovém deníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Připravuje pořady pro Český rozhlas Vltava.

Jako spisovatelka debutovala detektivní trilogií Hrobaříci pro dospívajícího čtenáře (Tajemství Hrobaříků, 2010, Hrobaříci v podzámčí, 2011 a Hrobaříci a Hrobaři, 2012) a loni vydala první román pro dospělé s názvem Teorie podivnosti – žánrově těžko zařaditelná kniha s prvky magického realismu jí v roce 2019 vynesla cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu, kniha vyšla též jako audiokniha namluvená herečkou Jitkou Ježkovou.

Rozhovor s Pavlou Horákovou

Idealizujeme si něco, co možná nikdy neexistovalo

Říká česká spisovatelka a překladatelka Pavla Horáková, se kterou se v rámci projektu Spisovatelé do knihoven setkáme v úterý 21. ledna v 18:30 hodin. Narodila se v roce 1974 v Plzni. Část dospívání prožila v Bělehradě, proto vystudovala překladatelství, tlumočnictví a serbistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1997 překládá ze srbštiny a angličtiny. V roce 2001 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů za překlad knihy Tamy Janowitzové Otroci New Yorku. Pracovala jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu a pro stanici Vltava spoluvytvářela seriál Polní pošta založený na korespondenci a pamětech českých vojáků bojujících v první světové válce. Od roku 2004 působí jako překladatelka ve Festivalovém deníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Připravuje pořady pro Český rozhlas Vltava.

Jako spisovatelka debutovala detektivní trilogií Hrobaříci pro dospívajícího čtenáře (Tajemství Hrobaříků, 2010, Hrobaříci v podzámčí, 2011 a Hrobaříci a Hrobaři, 2012) a loni vydala první román pro dospělé s názvem Teorie podivnosti – žánrově těžko zařaditelná kniha s prvky magického realismu jí v roce 2019 vynesla cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu, kniha vyšla též jako audiokniha namluvená herečkou Jitkou Ježkovou.

1. Kritika měla problém Váš román Teorie podivnosti žánrově zařadit, Vy jste knihu charakterizovala jako „červenou knihovnu pro holky s červeným diplomem“, získala jste za ní v roce 2019 Magnesii Literu za nejlepší prózu. Popište nám svými slovy, o čem kniha vypráví?

- Děj pochopitelně vyzrazovat nebudu. Kniha sleduje několik měsíců v životě mladé pražské akademičky Ady v závěru roku 2012, kdy měl podle mayského kalendáře údajně nastat konec světa. Kniha má milostnou, detektivní a psychologickou linku, a průběžně také tlumočí různá Adina pozorování okolního světa a hypotézy, které si o něm vytváří, aby jí tento svět dával nějaký smysl. Adinými ústy nechávám zaznít svá vlastní zamyšlení nad existencí nebo neexistencí svobodné vůle a osobní svobody vůbec, nad povahou času a smrtelnosti, nad existencí míst, kde jako by se časoprostor „zahušťoval“, i různými jinými jevy mezi nebem a zemí. A taky je tam něco málo humoru.

2. Debutovala jste trilogií knih pro dospívající čtenáře, pro koho je těžší psát a kdo je podle Vás náročnější čtenář – teenager nebo dospělý?

- Děti jsou podle mě náročnější. Když je knížka nebaví, tak ji prostě nečtou. Dospělí se k tomu často z různých důvodů donutí. Psát dospělou knihu pro mě bylo mnohem snazší. Nemusela jsem se vciťovat do dětské mysli, psala jsem tak, jak je to pro mě nejpřirozenější.

3. Spolupracujete s Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech, nemohu se nezeptat, jaká je atmosféra filmového festivalu? Zmiňte např. nějakou zajímavou událost z minulých ročníků.

- Bohužel z festivalového kvasu toho mnoho nezažívám, protože pracuji jako překladatelka ve festivalových novinách. To znamená, že sedím víc než 12 hodin denně u počítače v redakci, což je kancelář hluboko v útrobách hotelu Thermal, a buď překládám texty, které dostanu na stůl, nebo mám na uších sluchátka a překládám do zítřejšího vydání rozhovory s filmaři.

4. Pro stanici Českého rozhlasu Vltava jste spoluvytvářela seriál Polní pošta založený na korespondenci a pamětech českých vojáků bojujících v první světové válce, zmiňte nějaký příběh, který Vás zaujal či dojal. Myslím, že to muselo být hodně náročné čtení.

- Bylo to velmi silné čtení. Hodně jsem se u toho naplakala a zároveň cítila vděk za to, že dnes už žijeme v jiné době. Nejsmutnější byly příběhy vojáků, kteří uvízli v zajetí beze zpráv o své rodině. Jeden byl čerstvě ženatý, odešel na frontu dřív, než se mu narodilo dítě. Upadl do zajetí a žil v nuzných podmínkách zcela odříznutý v malé vesničce uprostřed Sibiře, nevěděl, jestli jsou jeho blízcí doma živí a zdraví, a oni nevěděli nic o něm. Ta bezmoc a pasivita už pro něj nebyly k vydržení, a tak se přidal k československým legiím. Tam už si deník nepsal, ale víme, že válku přežil a vrátil se domů.

5. V současné době se probíráte pamětmi své prababičky, která žila v letech 1898 až 1966, které se chystáte vydat v podobě románu. V denících dle Vašich slov nechybí velké dějiny, ale ani osudy místních lidí na vesnici. V jednom z rozhovorů jste zmínila, že Vás překvapilo, kolik hororů se ve skutečnosti ve zdánlivě spořádané vesnici dělo, sama z děl Vladimíra Šindeláře a jeho Kriminálních příběhů vím, že téměř každý ze zde popsaných skutečných příběhů by dnešní společnost překvapil svou brutalitou a dlouho by se o něm mluvilo. Je to nějaký náš obranný postoj nebo proč si dobu před cca sto lety tak idealizujeme? Kdy plánujete, že román vyjde?

- Ráda bych text dopsala během letošního roku. Mám ovšem spoustu pracovních závazků a na psaní potřebuji klid a soustředění, kterého se mi v Praze nedostává. Podle mě jste to pojmenovala přesně – idealizujeme si něco, co možná nikdy neexistovalo. Ale lidé byli vždycky stejní. Zatímco město svádí k nepravostem, které umožňuje jeho anonymita, na vesnici jsou zase vyhrocenější rodinné a sousedské vztahy, ze kterých nelze tak snadno uniknout. Všichni si vidí do talíře, ponorková nemoc si vybírá svou daň. Mě zajímá to, co je na lidském charakteru a psychologii trvalé a univerzální, i když se životní podmínky a časy mění.

6. Pozvěte případné zájemce na své autorské čtení s besedou do veselské knihovny a i na celý projekt Spisovatelé do knihoven, proč jste se rozhodla být jeho součástí?

- Je to pro mě skvělá příležitost poznat naši republiku a setkat se s čtenáři a knihovníky tváří v tvář. Sice ta místa vidím téměř doslova jen z rychlíku, ale vím, že se tam můžu zase vracet.

Pavly Horákové se ptala Michaela Jindová, KD Veselí n. L.

Délka akce: 90 minut
Rok výroby: 2020
Datum lokální premiéry: 21. leden 2020

Galerie

Informace o akci a jejím konání

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.