SVĚT VĚZNIC A LÁGRŮ

Přednáška Ing. Lubomíra Vejražky z Ústavu pro studium totalitních režimů na téma političtí vězni komunistického režimu.

Víceúčelový sál KD od 18 hodin, vstupné: dobrovolné.

Rozhovor s Lubomírem Vejražkou, který vyjde v zářijovém Veselsku

Nepoučitelní jsme i dnes

říká, Lubomír Vejražka – publicista, spisovatel, bývalý horolezec, pracuje pro Ústav pro studium totalitních režimů a pětadvacet let se pohybuje v neziskovce kolem dětí s postižením. Knižně a publicisticky se dlouhodobě věnoval tématu zemětřesení pod Huascaránem, při němž zahynulo 31. května 1970 celkem 14 českých horolezců a 70.000 Peruánců. Od roku 2004 řeší téma rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých let a muklů samotných. Taktéž napsal dvoje pohádky z prostředí mašinek, jako odreagování od těžkých témat. Dále knihu Hledání – z prostředí Jedličkova ústavu v Liberci. Spolu s Jiřím Hladíkem publikoval čtyři knihy, které se věnovaly zemětřesení pod Huascaránem, tu poslední v roce 2020 – Huascarán, zastavení po padesáti letech. Tématu politických vězňů a jejich rodin se věnoval dosud ve třech knihách: Nezhojené rány národa, Jizvy zůstávají – Dědictví zla stále živé a Bolest přetrvává a cesta nekončí – Nesmazatelný otisk v podvědomí národa.

Přednáška Lubomíra Vejražky se uskuteční v úterý 23. září 2025 od 18 hodin v Kulturním domě Veselí nad Lužnicí a nese název Svět věznic a lágrů. Přijměte na ní pozvání následujícím rozhovorem.

1. Jaká je náplň Vaší práce pro Ústav pro studium totalitních režimů?

Přednáším pro deváté třídy, občas pro osmé, a také pro střední školy. Zabývám se např. tématem Rodiny politických vězňů 50. let, což je opomenutý rozměr komunistické perzekuce. S touto přednáškou jsem loni zavítal i do vašeho kulturního domu.

Další přednášková témata zahrnují: Svět věznic a lágrů. Roky 1968, 1969 a normalizace očima dospívajícího člověka. Cestování za komunistů. SSSR země zapovězená. A tragická expedice Peru 1970 a politické tlaky na ni. Za poslední dva roky jsem měl šest přednášek pro školy ve Veselí, celkem ve školách přes 120 akcí. Zpracovávám také různé podklady, články.

Přednášky jsou zcela vzdáleny suchopárnému pojetí. Jde o pestrý proud výkladu, videí a konkrétních příkladů ze života rodin, z výslechů a věznění muklů. Dle potřeby využívám písně Karla Kryla, úryvky z projevů Jakeše, Husáka apod.

Vyprávění nepostrádá emoční náboj. Cílem je posluchače vtáhnout a „zatřást“ jím. Díky tomu přístupu posluchači „pojmou“ i obecnější části povídání. V přednáškách tohoto typu nejde až tak o zapamatování si informací, ale o hlubší pochopení a ukotvení temných stránek režimu.

Důraz kladu na morální étos – mj. vysvětluji, že zlehčovat minulý režim je veskrze špatné a že žádný „pokrok“ nestojí za diktaturu. Mnohem větší pokrok by se totiž odehrál i za demokracie. Kdo do „rovnice“ svého života započítá význam svobody, nikdy nemůže hledět na dobu vlády KSČ smířlivě. Upozorňuji na nesouměřitelnost problémů dneška a mnohonásobně větších problémů minulosti.

2. Souhlasíte s výrokem jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století Konrada Adenauera: „Mír bez svobody žádným mírem není.“?

Naprosto. Cicero to vyjádřil podobně: „Mír je svoboda, založená na uznání práv každého člověka.“ Režim, který sice nevede válku proti sousedům, avšak utlačuje vlastní obyvatele, žádný skutečný mír nenabízí – jen ten zdánlivý. Komunisti např. vedli válku proti svým občanům. Každý, kdo s jim vzepřel, okusil represe.

Snad ještě připomeňme: Adenauer byl první poválečný kancléř Západního Německa, za války byl krátce vězněn.

3. Jak poznáme první náznaky toho, že je omezována svoboda a že by mohla být ohrožena demokracie?

Je to proces, který nezačne najednou, znepokojivé signály se dají rozeznat. Patří sem:

Vyhrožováním novinářům. Posílání řady kontrol na sdělovací prostředky kritizující vládu. Opanování mediálního prostoru prostřednictvím státní televize a rozhlasu, také prostřednictvím médií s vládou spřízněných mediálních magnátů. Kriminalizace oponentů za jejich politické postoje – ovšem tím nemyslím trestní řízení např. za hospodářské delikty. Nepřijetí člověka do státní služby, pokud zastává jiné názory než vládní strana. Jmenování známých a příbuzných politiků do úřadů. Zaklekávání na firmy, jejichž majitelé se vymezují proti vládě.

Nic z toho se zatím neděje. Ovšem nyní vyjmenuji fakta, která se již odehrávají:

Sociální sítě se plní nenávistí. Některé strany vyhrožují zavíráním členů vlády nebo hovoří o odboji v případě prohry ve volbách. Volají „poteče krev“. Obviňují vládu, aniž předloží důkaz, z úmyslu zmanipulovat volby. Stěžují si na nesvobodu slova, přitom jich je v médiích doslova všude plno. Vypouští, aby ukořistili místo v poslanecké sněmovně, lži a překroucené pravdy. Straší. Demokracii to samozřejmě ohrožuje, a ne že ne.

Svobodu jednoznačně ohrožuje volání po změně režimu a autoritářské vládě. Neomezená moc bez systému protivah a opravných mechanismů je přitom cesta do pekel. Připomeňme jména Hitler, Stalin, Musolini. Mao Ce-tung, Pol Pot. Gottwald, Pinochet, Franco. Putin. Autoritářské režimy nakonec dopadnou na občana vždy drtivě, i kdyby přechodně něco zlepšily.

Varující je, pokud nemalá část obyvatel sympatizuje s ruskou diktaturou, nebo dokonce souhlasí s válkou, kterou ta diktatura vede. Anebo když dokonce obviňuje oběť té války místo agresora.

Výše uvedené zvyšuje napětí. Je to podhoubí, z něhož může vyrůst jedovatá houba nějaké formy nesvobody. A až se to stane, bude pozdě na změnu postojů.

Demokracie je vždy v ohrožení, pokud nemají strany nemají samočistící mechanismus zbavující je kariéristů, jimž jde jen o moc, ego a kořistění. Touto „nemocí“ jsou v různé míře zasaženy všechny strany.

Konečně – soumrak demokracie nastává, pokud si lidé hledí jen materiálních požitků, a přitom na všechno hudrají. Takoví jsou ochotni kdykoli vyměnit svobodu za plný talíř a zvolí někoho, komu o demokracii vůbec nejde a kdo hýří jen planými nesplnitelnými sliby.

4. Položím Vám stejnou otázku jako herci Milanu Kňažkovi, který napsal předmluvu k jedné z Vašich knih: Říká se, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. A také. Minulost si musíme připomínat, abychom nezapomněli. Je člověk/lidstvo poučitelné nebo nepoučitelné?

V této vývojové úrovni lidstva jsme spíše nepoučitelní. Důkazy? Nástup Hitlera k moci v třicátých letech minulého století, 15 let pro válce. Náš národ se také nemá čím chlubit – rok po válce dalo 40% voličů v Českých zemí hlas komunistům, přestože byly důkazy, jaké mají cíle. Stačilo vědět o konání KSČ před válkou. Vzpomenout si na působení KSČ na začátku války, kdy Stalin spolupracoval úzce s Hitlerem. Vědět o podřízenosti KSČ komunistické Moskvě. Uvědomit si, že KSČ kdekomu vyhrožuje. Že hned po válce do ní vstoupila řada kolaborantů s nacisty. KSČ je přijala ráda – leckdy pro ni dělali špinavou práci.

Nepoučitelní jsme i dnes. Mnozí našinci sní o vládě silné ruky a autoritářství, přejí Rusku v jeho agresivní válce proti Ukrajině.

Žákům při přednáškách vždy vysvětluji, že každý jedinec v naší zemi by měl vědět, jakými dvěma totalitami jsme prošli a jaké byly jejich kořeny. To abychom opět neopakovali pád do tmy.

5. Pozvěte na Vaši přednášku do Kulturního domu Veselí nad Lužnicí, co se na ní dozvíme?

Přednáška pojmenovaná Svět věznic a lágrů – političtí vězni komunistického režimu je poutavým vyprávěním doplněným o různá videa, je určená pro běžného člověka.

Okamžitě po únoru 48 začali komunisti zatýkat nepohodlné osoby, odbojáře i jedince, kteří by režim mohli jednou ohrozit. V soukolí uvízli i náhodní občané. Na zatčené čekaly kruté výslechy, následně rozsudky sedm, deset i více let. Nechyběly provazy.

Za mřížemi a ostnatými dráty panovalo peklo: závaly v šachtách, zima, hlad, samotky, šikana, bití, otrocká práce. Vězně pronásledovaly obavy z rozvodu, obavy o osud rodin. Ovšem i v nejtěžších podmínkách našli světlé chvilky: návštěvy, dopisy, hluboká přátelství. Hloupost bachařů přinášela vězňům černý humor. Svět věznic a lágrů byl mnohem barvitější, než se může zdát.

6. Jakou přednášku nám ještě v budoucnu budete moci nabídnout?

Přednášku pracovně nazvanou Huascarán – tragická expedice Peru 1970 a její ovlivnění politickými tlaky.

31. května 1970 způsobily zemětřesení a lavina uvolněná z vrcholu Huascarán smrt 70.000 Peruánců a zánik čs. horolezecké expedice Peru 70.

Jak probíhala expedice do osudného dne 31. 5. 1970? Proč smetly laviny expedici a město Yungay? Jaké peklo se rozpoutalo v městečkách pod Huascaránem? Proč je oblast geologicky nestabilní? O tom je přednáška. Také jak expedice vznikala na pozadí okupace a začínajících politických čistek 1969/70 a jaké obstrukce režimu ji pronásledovaly, proč horolezcům KSČ zakázala původní plán – Aljašku, jaké drtivé perzekuce postihly v 50. letech tři rodiny horolezců.

S Lubomírem Vejražkou připravila Michaela Jindová, KD Veselí n. L.