KAREL TICHÝ

LOVEC MAFIÁNŮ…

Rodák z Tábora, absolvent soběslavského gymnázia. Téměř celou profesní kariéru působil na hospodářské kriminálce, později jako důstojník elitní protikorupční služby. Založil spisy mapující prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Týkaly se např. Františka Mrázka a Radovana Krejčíře. O trestné činnosti, kterou rozkrýval, píše ve svých knihách Lovec mafiánů, Kudy kráčel zločin, Kauzy & aféry.cz. Redaktorka Hana Hlušičková pracuje v Národní knihovně ČR v nakladatelském oddělení. S Karlem Tichým začala spolupracovat na jeho knihách před 5 lety.

Součástí besedy je prodej knih Lovec mafiánů, Kudy kráčel zločin, Kauzy & aféry.cz s autogramiádou.

Víceúčelový sál KD od 18 h, vstupné dobrovolné.

ROZHOVOR

Karel Tichý Lovec mafiánů

Tedy elitní kriminalista protikorupční služby, jak bývá tato funkce někdy označována. Právě zde Karel Tichý téměř po celý svůj profesní život působil. Rodák z Tábora. Absolvent soběslavského gymnázia. Založil spisy mapující prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Z těch nejznámějších, které hýbaly naší společností jmenujme např. kauzy Františka Mrázka a Radovana Krejčíře. Prokazatelně se svým týmem zachránil státu cca šest miliard korun, když razantním zákrokem překazil Krejčířovi, aby se podvodem zmocnil státního podniku Čepro na základě fiktivních pohledávek a v této souvislosti zabránil vraždám nejméně tří lidí. Dále se zabýval např. podvody svázanými s ropnými produkty, kupónovou privatizací, zmanipulovanými státními zakázkami, kšefty s tituly na plzeňských právech, kauzou Rath a dalšími. Dvakrát, v letech 2023 a 2024, byl senátem a občany navržen prezidentovi Petru Pavlovi na udělení medaile Za zásluhy 1. stupně. O trestné činnosti, kterou rozkrýval, píše ve svých knihách Lovec mafiánů, Kudy kráčel zločin, Kauzy & aféry.cz. Karel Tichý začal před pěti lety spolupracovat s redaktorkou Hanou Hlušičkovou, která pracuje v Národní knihovně ČR v nakladatelském oddělení. S oběma autory se budete moci setkat v Kulturním domě Veselí nad Lužnicí v úterý 24. března od 18 hodin. Součástí besedy bude prodej knih a autogramiáda.

1. Původně jste chtěl být veterinářem. Kdy to přišlo a převážila u vás touha být policistou? 

Měl jsem rád psy, ale ty mi rodiče nepovolili, protože jsme bydleli v bytě. Choval jsem jen křečky a potom i andulky. Jsem z Jižních Čech a tak mám k přírodě velmi blízko. Na ryby jsem chodil od pěti, od šesti let mám rybářský lístek. V rámci přípravy na vysokou školu jsem dokonce vypomáhal na veterinární klinice. Na Veterinární univerzitu v Brně – což byla a doposud je jediná vysoká škola zaměřená na veterinární lékařství – jsem se bohužel nedostal a skončil jsem na Vysoké škole báňské v Ostravě. Asi po dvou letech mi ale bylo jasné, že to není to pravé... Oženil jsem se a přišla nutnost starat se o rodinu a to, spolu s doporučením přítele mé spolužačky z gymplu, rozhodlo o volbě mého budoucího povolání...

2. Když jste v roce 1981 nastoupil k policii jako hlídkový policista, měl jste již tehdy sen, plán, vizi, že byste se rád stal kriminalistou protikorupční služby?

Stát se kriminalistou, to je snad přáním většiny začínajících policistů. Takže, kriminálka zbožné přání. Protikorupční služba však v té době ještě nebyla...

3. Zmiňte nějaký neobvyklý a zajímavý případ, který jste tehdy řešil a který vám utkvěl v paměti.

Mezi nejzajímavější případy rozhodně patřila krádež obrazů z Národní galerie, tehdy v roce 1991 ukradli čtyři obrazy Picassa v hodnotě téměř dvě miliardy korun ze Šternberského paláce v Praze. Pachatelé byli vypátráni v neuvěřitelně krátké době šesti týdnů a nepoškozené obrazy vráceny do galerie.

4. Vámi založený kriminální spis Krakatice, který mapoval prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, měl v době ukončení přibližně 11.700 stran. Ústřední postavou byl kontroverzní podnikatel František Mrázek. Letos v lednu uplynulo 20 let od vraždy Františka Mrázka a skutek je tedy promlčen. Jak vzpomínáte na vyšetřování případu Františka Mrázka? Kdyby nebyl zastřelen, jak by podle vás případ dopadl? Podařilo by se jej někdy usvědčit a odsoudit?

Vzhledem k osobě Františka Mrázka to byl velice složitý případ, šlo o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a to již samo o sobě napoví hodně. Bylo to nesmírně problematické... Je otázka, jak by vše nakonec dopadlo. Kdyby se nám podařilo Františka Mrázka zavřít, tak by tady patrně mohl ještě dnes být...

5. V roce 2002 byl založen nový kriminální spis Kmotr zabývající se kontroverzním podnikatelem Radovanem Krejčířem. V roce 2006 Krejčíř po svém obvinění z pokusu o vyvedení miliard ze státního podniku Čepro začal tvrdit, že kauza je vykonstruovaná. A až roku 2021, tedy po patnácti letech, soud Vás a Vaše spolupracovníky tohoto křivého nařčení definitivně očistil. Mrzelo vás, že soudům trvalo patnáct let, než očistili vaše jméno?

Ano. A vděku od státu, za zachráněné miliardy, jsme se nikdy nedočkali.

6. Radovan Krejčíř Vás v roce 2006 zařadil na svůj seznam osob určených k likvidaci, kde jste byl na prvním místě z lidí ze státní správy. Prý jste se nebál. Nebylo to spíše tak, že strach o rodinu převážil nad strachem o vlastní život? Bát jste se přece musel.

Pokud jsem si tu práci sám a dobrovolně vybral, tak jsem ji chtěl a musel vykonávat naplno, se vším, co přináší. Strach o rodinu byl jednoznačně prioritní...

7. Je v Česku snadné, pokud máte vliv a peníze, zbavit se člověka?

Bohužel, svým způsobem ano. A mnohdy se to nikdy nevyřeší. I my píšeme v naší knize Kudy kráčel zločin o policejních pomníčkách... Tedy o dodnes neobjasněných vraždách.

8. Platí podle Vás následující, že za peníze si lze koupit všechno?

Samozřejmě, že je to trochu zjednodušeně řečeno, ale v podstatě bohužel ano...

9. Bojíte se i nyní? Kdyby se Radovan Krejčíř vrátil do ČR, myslíte si, že by se vám chtěl pomstít?

Radši ani nedomýšlet, co vše by se tady znovu rozehrálo...

10. Byl jste odborným poradcem u filmů Příběh kmotra (Vaši postavu hrál Lukáš Vaculík), Gangster Ka (v něm jste si i zahrál, a to malou roli „inspekčního“) a Gangster Ka: Afričan. Jak na tato natáčení vzpomínáte?

Rád na to vzpomínám. Bylo to velmi zajímavé a poučné. S herci jsme si říkali, že se v mnohém tyto dvě profese podobají, protože se pořád na něco čekalo. Trochu jsem se škorpil s Lukášem Vaculíkem, který hrál postavu kriminalisty, k níž jsem byl předlohou. Lukáš Vaculík byl v té době silným kuřákem a já mu vytýkal, že já jsem na rozdíl od něj nikdy nekouřil.

11. Krátce jste se v roce 2021 angažoval v hnutí Přísaha Roberta Šlachty, s nímž jste se ve zlém rozešel. Dovolím si Vás citovat: „Politiky hned tak někdo nezmění. A vždy jde přeci jenom v první řadě o moc a o peníze…“ Myslím si, že lidé si právě policisty často idealizují a mají je za zásadové a poctivé lidi. Při vstupu do politiky někdy lidé tedy tyto hodnoty ztrácejí nebo na ně zapomínají?

Moje angažovanost v hnutí Přísaha Róberta Šlachty byl můj veliký životní omyl, ale bylo to dáno zejména osobou Róberta Šlachty a jeho morálními vlastnostmi, které jsem do té doby osobně přímo nepoznal... Znal jsem ho pouze po té profesní stránce.

12. Nikdy jste neměl nic společného s StB. Bylo těžké nepovolit? Nebál jste se?

S praktikami StB jsem se několikrát opakovaně ve své práci dostal do střetu, nebyl jsem jim nijak nakloněn, a proto vše směřovalo k mému tehdejšímu konci u policie. Vlastně mě zachránil „Listopad“...

13. Dovolím si Vás opět citovat: „Bez rozkrádání bychom si mohli žít jako ve Švýcarsku.“ Je u nás situace opravdu tak špatná?

Je to ještě mnohem horší, než se na první nezasvěcený pohled zdá.

14. Sledujete současné kauzy?

Dotace, státní zakázky, korupce, podvody... vždyť snad není ani den, aby něco nevyplavalo...

15. Jaký názor máte na novináře? Zmiňte novináře, kterých si pro jejich práci vážíte a třeba také ty, kteří vás zklamali.

V době naší operativní práce jsme se jim vyhýbali, většinu jsem jich osobně poznal až na samém konci mé policejní služby a po ní. Je to profese jako každá jiná a je to o charakteru lidí. Důležité je také to, komu patří média, pro která pracují. Novinářů znám osobně opravdu hodně a řady z nich si vážím, za všechny bych mohl jmenovat Sabinu Slonkovou, Dalibora Bártka, Jaroslava Spurného, Josefa Klímu a Jiřího Pšeničku. Ale najdou se i takoví novináři, kteří mě zklamali. Především Jaroslav Kmenta.

16. Co vám pomáhalo odreagovávat se a vyrovnávat se se stresem? A jak rád odpočíváte?

Měli jsme psy a s nimi jsem, pokud to čas dovolil, naběhal třeba i 12–15 kilometrů, nebo alespoň chodil na dlouhé procházky. Odpočívám především při chytání ryb a rád také chodím do lesa na houby...

17. Kriminalisté protikorupční služby jsou asi v naprosté většině muži. Je toto prostředí podle Vás pro ženy vůbec vhodné?

Kdepak, to možná jenom tak vypadá, ale na kriminálkách pracovalo a pracuje opravdu hodně žen. I u nás na oddělení jich bylo několik a pracovaly perfektně!

18. Zvolilo si některé z vašich dětí profesi policisty? A pokud ano, zrazoval jste je?

Naštěstí je to ani nenapadlo!!!

19. Platí podle vás rčení: Každý má svou cenu?

V podstatě ano...

20. Jaké jsou podle vás nejdůležitější hodnoty, kterými se ve svém životě řídíte i vy?

Spravedlnost, právo, čest.

21. Pozvěte na vaši besedu do Kulturního domu Veselí nad Lužnicí.

Kdo se o témata, o nichž píšeme v knížkách, které jste zmínila na začátku našeho rozhovoru, zajímá a nehledá v tom jenom romantiku a dobrodružství, ať přijde, bude vítán. Podle zájmu můžeme o některých kauzách mluvit podrobněji. V závěru besedy se budeme snažit odpovědět i na všechny otázky, které budou posluchače zajímat. Ale asi to nebude úplně veselé povídání. Nicméně máme v zásobě i několik veselejších historek „z natáčení“.

S Karlem Tichým připravila Michaela Jindová, KD Veselí n. L.